V polospánku pootevřu oči a tápu, kde je Zdenda. Spíme každej na svojí půlce postele a já si uvědomuju, že už moc času než bude muset do práce nezbývá, tak se nemotorně přesouvám na jeho půlku a zezadu ho objímám cítíc teplo jeho těla a všechnu tu lásku, kterou mezi sebou máme, když najednou.. Co to sakra? Jako by se mi v břiše něco převalilo a mermomocí se natlačilo na mojí břišní stěnu a Zdendovy záda.. To není možný, vždyť je ještě hrozně brzo. Kolikátej jsem? 15. týden? A spala jsem dál. O přibližně 10 dní později mi však naše miminko dokázalo, že to možný je, když jsem se takhle dopoledne válela a najednou jako by se mi něco přesunulo z jedný strany břicha na druhou, a teď ta obří boule! Provázená obdivem, a zároveň hromadou euforie, když se vám tam miminko takhle poprvý pohne. Je to zase o něco hmatatelnější, doslova ♥ Chtělo se mi skákat radostí a křičet to do světa "Já jsem cejtila svoje miminko!", běhat po okolí a všem dávat šáhnout. :D Dává to smysl, proč ...
Mámou since 8/2019.