Pejka mámou

Zase jsem se dlouho neukázala a přitom je toho tolik, co říct. Nebudu s vyprávěním otálet. Elí táhne na sedm měsíců a bude to tedy brzy měsíc, co začala objevovat svět jídla. Pamatuju si, že jestli bylo něco, na co jsem se vždycky netěšila při hlídání dětí, bylo to krmení. Cpaní děti pyréčkama a jogurtama, když to neustále plivaly, vztekaly se, že ne a ne a ne, jíst nebudou, já s ani ne třetinou sněděný přesnídávky nebo jogurtíku, kdy půlku z toho ještě šly lžičky do mý pusy 😁, ve stresu, že to dítě bude kvůli mně o hladu. Šlo mi to proti srsti a proto jsem věděla už od tý doby, co se Elí narodila, že my to tak mít nebudeme.  Varování: Následující text je silně maminkovskej a u bezdětnejch nebo svými dětmi neposedlejch dětí může vyvolat zvracení a jiný nepříjemný tělesný projevy.  Samozřejmě svou dceru kojím a díky tomu odpadl ten největší stres, který jsem u jiných dětí měla při přikrmování, že dítě nebude prospívat a mít dost živin.  Nemusela jsem tedy nik...