Nejhezčí zážitek z března pro mě byla návštěva kadeřnictví! Teda, pak taky dozvědění se pohlaví našeho děťátka, vlastně, haha... Ale na kadeřnictví jsem čekala o kousek dýl, tak o tom začnu. Čekala jsem už asi 8 měsíců než se dostanu do kadeřnictví Tenpocit a měla ten pocit, že budu čekat ještě tak dva roky, než se k nim dostanu.. Když mi "jen" za 8 měsíců zazvonil telefon a tam volající tenpocit (měla jsem je samozřejmě uložené :D ♥ ), srdce mi plesalo radostí a já věděla, že můj den přišel.. Ten den byl 12.3. a já si pamatuju, že od toho telefonátu, jsem měla ty svoje (asi 2 roky nestříhaný) dlouhý vlasy každym dalším dnem do dne objednání v čím dál tím horším stavu, jako by se za ty dva týdny z nich stala úplná přítěž, obří spálený cosi, co jen tížilo moji hlavu., jako by těch pět vlasů najednou vážilo 30 kg a každym dalším dnem víc a víc. Díky videím majitelky salónu jsem si vlasy už správně myla a fénovala, ale prostě to nebylo ono.. Po letech samo experimentování vypadaly tak, jak vypadaly.
(Pozn. teď píšu druhej odstavec a může to možná trochu působit, že tady dneska jedu reklamu a že jste někde na nějakym beauty blogu.. :D No, věřte mi, že to není ani jedno. Zmiňovaný studio reklamu rozhodně nepotřebuje, a já chci jen sdílet to nadšení, které mi vneslo do života!.... Pak se hned vrátíme k tý radosti a nadšení, co mi vnáší do života moje miminko. :D)
O onom kadeřnictví jsem poprvé slyšela od kamarádky, která právě jednoho dne přišla s fialovou hlavou, a měla ty vlasy úplně super boží. Jenže ona je zrovna jeden z těch lidí, co si na zásobu vitaminu B nemůžou vůbec stěžovat. Jak na pleti, nehtech, tak i právě na vlasech. Říkala jsem si, že to můžu jen z povzdálí obdivovat a tim to končí, že moje vlasy takový nikdy nebudou. Už jen proto, že jich mám všehovšudy asi pět. Stejně jsem si od ní zjistila, kam že to chodí, a asi o půl roku později, v říjnu 2018 jsem po snaze objednat se do onoho studia, Tenpocit, litovala, že jsem se nezmátořila a nezavolala tam rovnou, když mi ten kontakt dala. :D Jen jsem si v tu dobu říkala, že to jaký má vlasy, je hlavně tím, že je má prostě lepší než já, a že to teda neznamená, že je ta její kadeřnice nějaká super skvělá.
Abych pravdu řekla, slečnu Vlasákovou jsem do tý doby znala jen přes ni a salon měla v Karlíně čerstvě otevřenej. Takže jsem tomu nějak zvlášť nevěřila, výsledek vlasů kamarádky přisuzovala kvalitě vlasů kamarádky, která prostě měla větší štěstí než já, a ne kadeřnici.. Pak jsem si všimla, že přidává videa na Youtube a díky nim zjistila, že opravdu ví, co dělá a právě pak v říjnu litovala, že jsem se neobjednala už dřív. :D Moc doporučuju videa na Youtube Terezy Vlasákový - začněte se konečně starat o svoje vlasy, jak si správně mýt & jak si správně foukat vlasy. Jsou to takový ty tři videa, který když uvidíte, dost vám pomůžou a nejsou ztrátou času ♥ Obzvlášť pokud trpíte na lupy, mastící se vlasovou pokožku, vlasy vám padají... Já si díky nim vlasy myju už jen tak jednou za 4-5 dní, místo každej den nebo obden. Pomohly si mi uvědomit, že se správnou péčí a s poctivým kadeřníkem můžu mít vlasy jednou stejně hezký jako ta moje kamarádka, ač jich samozřejmě mám méně. Ale že i já můžu mít krásný zdravý vlasy plný lesku a života, na které budu hrdá.
"Byla jsem přidělena" kadeřnici Karol a ta mi ukázala, že i moje vlasy jsou prostě fajn! A to je stačilo jen vyčistit.. Zbavily jsme se odrostlých obarvovaných konců a já byla jako nová, a po x letech (možná po 8-10? :D) mám poprvé celou hlavu svojí přirozenou barvu a vůbec mě to neštve ani nenudí. Vlasy jsou opravdu jemnější, přirozenější, lehčí, svěžejší, prostě o mnoho lepší. ♥ (Pozn. A zrovna v tu chvíli, když jsem na sobě měla na 30 minut vlasovou masku, se malá poprvý naučila kopat mě do močovýho měchýře a já myslela, že to tam nevydržím, byla jsem za ty 2 hodiny čúrat asi čtyřikrát. :D ) Jsou přesně takový jaký je chcete mít, když za tři dny jdete na screening dozvědět se, jestli je to teda holčička nebo chlapeček. ♥ Jestli to bude Anastázie, nebo Artur.
Spousty žen říká, že už od začátku cítí, že to bude holčička / chlapeček. No, já jsem na tohle moc spoléhat nechtěla. Přeci jen, když jsme se začali snažit o miminko a já měla 2 dny před menstruací, vylezli jsme z auta na parkovišti OC Letňany a já najednou zacítila KFC, které rozhodně nebylo hned vedle nás. Začala jsem si v tu chvíli říkat, že jsem určitě těhotná, jak jsem všude po internetu neustále četla prvotní příznaky, doslova je hltala, a tohle byl jeden z nich, tak jsem si to prostě vsugerovala a hledala na sobě jakoukoliv známku "změny stavu". Když jsem to pak o dva dny později dostala, byla jsem dost zklamaná. A to jsme se snažili zhruba 14 dní. :D Takže jsem si tentokrát slíbila, že nebudu dbát na jakejkoliv vnitřní pocit, protože nejsem v tomhle stoprocentně vědomá a někdy prostě nepoznám vlastní tužby a přání od intuice.
Celou dobu jsme teda naší bramboře říkali "Pheobo", což pro mě bylo fajn, protože jsem si přála holčičku a Pheobo se skloňuje jako ten, takže jsem byla zvyklá o ní mluvit v mužském rodě a říkala si, že se tak aspoň vyhnu zklamání. Pro rejpaly - samozřejmě, že nezáleží, co máte za pohlaví. Důležité je, aby miminko bylo zdravý. Moje miminko zdravý bylo, je a bude, takže o tom jsem pochyby neměla a proto mluvím čistě o povrchní struktuře zklamání... Takovýto kvůli kterýmu svoje dítě nepřestanete mít rádi, vlastně ten hezkej druh zklamání, že sice nebudete mít vysněnou holčičku, ale zase bude moct táta syna učit fotbal a budou si z vás věčně dělat blbý srandičky ♥
Byla jsem objednaná na screening k Apolináři k 15.3. a tentokrát jsem šla vybavená Zdendou, a bylo to moc hezký. Poprvý jsem pořádně viděla pusinku, bradu, jak se hejbe, celý to tělíčko, a je to moc krásný a dojemný tohle vidět zatímco vás partner a táta dítěte drží za ruku, cítíte, že je vlastně úplně stejně dojatej jako vy a tak tam společně koukáte na vaše miminko, až vám oznámí, že je to vaše dcera a vy jste oba moc moc šťastní, protože dceru jste si moc přáli, oba dva ♥
V tu dobu už jsem se dost začala zajímat o porod, co to je, co bych chtěla a nechtěla, a tak se mi často zdály sny, že rodím. Dvojčata, trojčata... :D Dva týdny před screeningem se mi zdálo, že jsem porodila malou holčičku, v pokoji, ve tmě, kam jsem se zavřela před mámou a ségrou, ať mě neruší, a od tý doby jsem si pořád vnitřně říkala "neblbni s tim Pheobem, ty přece víš, že tam máš holčičku", fakt, ty poslední dva týdny jsem to tak nějak cítila, ale nechtěla jsem si to z už uvedených důvodů připouštět... Každopádně i u mě se ta intuice nakonec objevila, akorát jsem ji neposlouchala. :D Počkala jsem si na potvrzení odborníků, kteří to uvidí na displeji, zřetelněji.. Ale musím říct, že věřím, že to ženy opravdu cítí ♥ Ty babský pověry typu tvar břicha, nevolnosti a žáha, váhovej přírustek, že holčičky berou krásu, mi upřímně přijdou úplně, ale úplně stupidní. Každý těhotenství je prostě jiný.. Ale věřím, že žena může cítit, jestli se v ní vyvíjí malý ďáblík, nebo ďáblice.. Jak si neradi mnozí z nás uvědomují, pořád jsme jen savci a ne nějaký super nadpřirozený bytosti, a i naše tělo, chování a nálady jsou ovlivňovány především našimi vrozenými instinkty, a tohle je podle mě jeden z nich.
Tak jo! Konečně můžeme začít nakupovat a shánět oblečky.. povlečení.. Všechno :D ♥ A že jsem se načekala... Tak přeju krásnej den, všem ♥
Komentáře
Okomentovat